Poslední únorovou sobotu roku 2018 jsme vyrazili obdivovat nejrůznější sochařská díla Václava Levého, která se ukrývají v okolí obce Želízy v okrese Mělník. Území patří do CHKO Kokořínsko – Máchův kraj a samotný hrad Kokořín a stejnojmenný Důl je odtud vzdálen asi 10 kilometrů. My se ale při našem putování drželi toku řeky Labe a trasu vedli z vlakového nádraží Hněvice, přes centrum města Štětí, po žluté turistické značce do Želíz a poté po modré do Liběchova. Odtud odjíždí až na pražské Ládví autobus č. 369 nebo je možné sledovat zelenou turistickou značku až do centra města Mělníka (7,5 km).
Geocachingové okénko: Nejhezčí odlovenou keškou na celé trase byla jednoznačně Kva kva kes (GC40BYP), která díky svému umístění udělá radost každému dobrodružnému jedinci :-).
Fotogalerie s popisky:
Začínáme na nádraží v Hněvicích, kam je možné se z pražského Hlavního nádraží dostat rychlíkem za 45 minut. Hněvice administrativně patří pod město Štěstí, obě tyto části leží na protilehlých březích řeky Labe a spojuje je most pro pěší i automobilovou dopravu. Středem mostu vede také vlečka do místního papírenského komplexu.
Samotné město Štětí leží na pomezí Ústeckého a Středočeského kraje a jednou z jeho dominant je kostel sv. Šimona a Judy. Hřbitov kolem kostela již nenajdete, ale barokní faru a sochu sv. Jana Nepomuckého ano.
Na jižní stěně štětského kostela se nachází sluneční hodiny.
Z centra města míříme po žluté turistické značce do vesnice Stračí. Cestou se nám naskytnou industriální výhledy na štětskou papírnu.
V roce 2012 bylo v okolí Štětí instalováno 21 informačních tabulí věnující se historii, přírodě, průmyslu i zemědělství tohoto regionu. Naučnou stezkou provází loupežník Štětka, který se se svými čtyřmi kumpány usídlil v době 30leté války v kokořínských lesích. Jak ale praví pověst, byl to loupežník s dobrým srdcem a přepadal hlavně bohaté kupce a lakomé pány.
Třetí zastávka naučného putování loupežníka Štětky seznamuje s geomorfologií regionu. Ne náhodou je tato informační tabule instalována na čedičovém vrchu Špičák. Je zde možné pozorovat asi 20metrový kráter vyhaslé sopky i zvětralé čedičové kuličky. Navíc je odtud dobrý výhled na kopce Českého středohoří, industriální město Štětí i bájnou horu Říp.
Na žluté turistické značce vedoucí ze Štětí do Želíz se nachází dvě drobné sakrální stavby. Nejdříve jsme minuli dobře zachovalou kapličku Panny Marie a poté se zastavili u této, které se říká Hraběcí. Byl zde v roce 1720 zavražděn hrabě Jan Vratislav Clary svými vzbouřenými poddanými a kapli tu nechala na památku postavit jeho dcera.
Nedaleko Hraběcí kaple stojí skalní útvar Sedm chlebů, který svými dobře viditelnými vrstvami opravdu připomíná několik bochníků položených na sobě. Hned vedle tohoto zvětralého pískovce se nachází vytesaná jeskyně zvaná Mordloch (z něm. der Mord – vražda, das Loch – díra), která se za třicetileté války stále útočištěm loupežníků. Dnes je oblíbeným nocovištěm trampů.
Při dalším putování směrem k obci Želízy lze narazit na mnoho dalších skalních útvarů nebo jeskyň. Tato se nachází kousek od cesty a říká se jí Žabí (N 50° 26.471 E 014° 26.710).
Na rozcestí žluté a modré TZ se konečně dostáváme k prvnímu dílu Václava Levého. Tento sochař vytvořil na panství velkostatkáře a mecenáše umění Antonína Veitha ve 40. letech 19. století několik venkovních sochařských děl. Jedním takovým je reliéf Hada v pískovcové skále. Při bližším průzkumu si lze všimnout, že zvíře je přeseknuto sekerou, která se vznáší nad ním. Nicméně vlivem povětrnostních vlivů i lidské činnosti je tento detail velmi špatně patrný.
O půl kilometru dál se nachází umělá jeskyně Harfenice se strašidelnými lidskými hlavami. Název tohoto místa je odvozen od dívky, která si vydělávala na obživu hrou na harfu. Její reliéf nese také známky poškození (chybí jí hlava).
Jeskyni Harfenici nad vchodem střeží ještěr, a proto se jí také někdy říká U Ještěra. V roce 2008 se zde natáčela scéna pohádky Láska rohatá. Anička (Tatiana Pauhofová) zde hledala bránu do pekel, aby mohla své jemnostpaní přinést zlaté oči. Čert Záprtek (Jiří Mádl) jí ale od tohoto nešťastného rozhodnutí zachránil.
Dříve než jsme sestoupili do Želíz, udělali jsme si malou zacházku ke kamenné kapli sv. Máří Magdalény, která je rovněž dílem Václava Levého. Interiér kaple nese zbytky kolorování.
Od kaple jsme po žluté TZ sestoupili do Želíz, které obývá asi 500 obyvatel.
Napojili jsme se na modrou TZ a kolem nejrůznějších skalních útvarů došli asi k nejznámějšímu a největšímu dílu Václava Levého, Čertovým hlavám. Prostranství před skalami bylo vykáceno, a proto je možné sochy obdivovat i ze silnice vedoucí na Dubou. Skály jsou vysoké devět metrů a kromě čertů mohou představovat i obličeje místních sousedů.
Od Čertových hlav jsme opět klesali k silnici č. 9, ale ztracené výškové metry opět brzy získali při výstupu k jeskyni Klácelka. Ta je pojmenována podle básníka a filozofa Františka Matouše Klácela, jehož bajka Ferina lišák se stala námětem sochařské výzdoby jeskyně. Jedná se o poslední dílo Václava Levého, které jsme při tomto výletě navštívili.
Výjevy před jeskyní se vztahují k českým dějinám a husitským válkám.
Od jeskyně Klácelky je centrum Liběchova po modré TZ vzdáleno pouhé dva kilometry. Místní barokní zámek s přilehlým parkem stojí přímo na břehu řeky Labe a v roce 2002 ho postihla povodeň. Budova zámku je od té doby nepřístupná, nicméně v parku je možné obdivovat sochy Matyáše Bernarda Brauna.
Město Liběchov se pyšní hned dvěma kostely. První z nich, barokní kostel svatého Ducha a Božího Hrobu (vlevo), nechal vystavět hrabě Hyacint Karel de Villany v roce 1654. Druhý z nich je mladší a je zasvěcen sv. Havlovi (vpravo). V Liběchově je možné se občerstvit v hospodě Beseda.
Kostel sv. Ducha v roce 1966 zasáhl blesk a vyhořel. Byla provedena nejnutnější oprava střechy a ostatky rodiny Veithů, držitelů liběchovského panství, byly z krypty kostela přemístěny na místní hřbitov. Kostel zůstal volně přístupný vandalům až do konce 90. let. Poté byl uklizen a dnes je kostel prázdný pouze s provizorním dřevěným křížem na zdi.
Z ulice Pod Kostelíčkem vede na návrší ke kostelu sv. Ducha křížová cesta o 14 kapličkách.
Výhledům z návrší dominují komíny mělnické elektrárny. Nicméně v pozadí se rýsují kužely Českého Středohoří.
Celé úbočí Kostelního vrchu nad Liběchovem bylo terasovitě upraveno pro pěstování vinné révy. Proti proudu Labe je dobře patrný Mělník s charakteristickou věží kostela sv. Petra a Pavla.
Pokud se vydáte do Mělníku po zelené TZ, neminete nedaleko vodní elektrárny Liběchov hraniční kámen z roku 1858. Původně symbolizoval hranici tří tehdejších krajů, ale po podepsání Mnichovské dohody a odstoupení pohraničí určoval, kde začíná Německá říše.
Ke konci výletu jsme opustili zelenou TZ a vystoupali po neznačené cestě do obce Vehlovice. Odtud jsme pokračovali na čedičový vrch Chloumeček (282 m n. m.), který nám poskytl podvečerní výhledy na Mělník.
Červená TZ (Máchova cesta) nás z Chloumku dovedla až na mělnické vlakové nádraží.
